Tesařské práce

Krov je nosná konstrukce střechy. Účelem krovu je přenášení zatížení vlastní tíhy, skladby střešního pláště (záklop, laťování, izolační vrstvy, střešní krytina), dále sněhu, větru a případných dalších úžitných zatížení do svislých nosných konstrukcí stavby.

Krovy dělíme buď podle použitého materiálu (dřevěné, kovové, kombinované) nebo podle způsobu podepření krokví. V různých historických dobách a geografických oblastech se vyvinuly rozmanité soustavy krovů. V českém prostředí je nejrozšířenější soustava vaznicová, v dobách dřívějších se také používaly krovy hanbalkové a věšadlové, dnes se je na domech s malým rozpětím střech (do 6 metrů) nejčastěji zjednodušený krov krokvový. Známá je též soustava vlašská, používaná na nízkých střechách. Na střechách štíhlých, například na věžích se používá soustava věžová. Provedení krovu závisí především na velikosti stavby, rozpětí, sklonu a tvaru střechy, účelu využití budovy a prostředí. Krov zatěžuje podpůrnou konstrukci ve svislém směru, šikmé tlaky se proto zachycují prostřednictvím vodorovných příčných prvků (vazných trámů, kleštin a táhel). Střešní konstrukce musí být dostatečně tuhá v podélném i příčném směru, k tomuto účelu slouží zavětrování. Při stavbě krovu je třeba vzít v úvahu využití půdního prostoru (podkroví ).

V současné době je obvyklé obytné využívání podkroví, takže se krov konstruuje tak, aby umožňoval bezproblémový pohyb v podkroví.

Příhradový vazník je moderní tesařská konstrukce, složená z dolního a horního pásu, které jsou pospojovány svislicemi a příčkami. Jejich velkou výhodou je možnost snadné prefabrikace a tím zkrácený čas montáže na stavbě. Provádí se z pravidla z prken a jednotlivé prvky se spojují lepením či hřebíky.

Vazníky se většinou používají na střechách mírného sklonu bez půdních prostor. Obvykle jsou trojúhelníkového tvaru, ale v zásadě jejich tvar není ničím omezen. Pomocí této konstrukce z lepených dřevěných nebo dřevoštěpkových profilů lze řešit i střechy velmi velkého rozpětí.